V Česku máme pěkné přísloví, že „změna je život“. Život je změna, platí to i naopak. Přitom se změn často bojíme. Zkusme se však na změnu dívat jako na naši základní lidskou dispozici a na skvělou příležitost k rozvoji. Jsme přeci naprogramovaní na změnu. Kdyby tomu tak nebylo, nerosteme a nestárneme, neměli bychom schopnost učit se a využívat svůj potenciál, nedokázali bychom z potravy vstřebat živiny a všechno nepotřebné vyloučit z těla, nemohli bychom dýchat.

Pokud by změna nepatřila k naší lidské podstatě, nedokázali bychom vůbec žít. Některé změny ale samozřejmě pociťujeme jako nesmírně složité nebo dokonce téměř nemožné a jiné jako jednoduché. „Nejistota a obavy, které změny vyvolávají a nevyhnutelně přinášejí, nedávají spát mnoha lidem,“ napsal John Whitmore v inspirativní knize Koučování. Rozvoj osobnosti a zvyšování výkonnosti. Metoda transpersonálního koučování.

Navíc žijeme a pracujeme v prostředí, které se také proměňuje skoro ze dne na den. V němž se rychle proměňují i lidé a s nimi společnost. Lidé čím dál častěji nechtějí podléhat nátlaku (ač to může být jednodušší), ale volit si pro sebe správnou cestu, přijmout odpovědnost. Ještě jednou John Whitmore: „Změna se stala normou života.“ Je užitečné být otevřený, flexibilní a adaptabilní – ale zároveň se dobře vyznat sám v sobě a pečovat o svou podstatu, o vlastní hodnoty, které nás v životě řídí jako kompas námořníka na lodi.

Změna nikoliv jako hrozba, ale jako výzva a její zvládnutí, vlastní identita, hodnoty, otevřenost, flexibilita, adaptabilita – to jsou důležitá témata patřící k těm, které může u toho, kdo je pro sebe pociťuje jako aktuální, pozitivně podpořit koučování.