Dva roky pracovali Jérôme Bel a Cédric Andrieux na inscenaci pojmenované po druhém z nich. Choreograf a tanečník Cédric dostal od Jérôma výzvu – sedni si, piš a vyprávěj svůj taneční příběh.

Cédric začal sepisovat svůj příběh. Život tanečníka pocházejícícho z Brestu, vystudovaného na pařížské taneční konzervatoři, který tancoval v souboru Jennifer Müller v New Yorku, pak u Merce Cunninghama i v Lyon Opera Ballet. Výsledkem dvouletého psaní, výměny e-mailů a Jérômeových otázek je osmdesátiminutová inscenace – vyprávění osobního tanečního příběhu s ukázkami z tréninků a choreografií.

Cédric a Jérôme spojili na jevišti malé osobní dějiny s velkými tanečními dějinami. Cédric během dvaceti let pracoval s klíčovými choreografy na americkém i evropském kontinentu. Prizmatem své osobní zkušenosti zapsané – a to doslova – do těla, vidí velké dějiny jako součást sebe samého, jako proud, který měl možnost ovlivnit, vidí je nejen lesklé a obdivuhodné, ale zažil také to, že velké dějiny stojí na každodenní dřině, plavou na prolitém potu a soustředí se v bolesti kříže, kolen, krku nebo ramene.

Jak Cédric řekl při diskusi po představení na festivalu Tanec Praha v Divadle Ponec, v inscenaci jsou jen detaily jeho života. Dozvíme se, kde se narodil, kde studoval a pracoval, dozvíme se jména jeho lásek i to, jak láska ovlivnila jeho práci. Dozvíme se, kdy se při zkoušení nudil, kdy se cítil ponížený a kdy naplněný, jak omamné pro něj bylo být na jevišti jako lidská bytost, tady a teď. Jsou to detaily a je to divadlo, přesto je znát, jaký tahle zkušenost – zkušenost s vyprávěním svého příběhu – má pro Cédrica přínos. Slovo tanečník má i pro diváky v tu chvíli jasnější obrysy.

K čemu inscenace inspiruje? K vyprávění vlastního příběhu. V koučinku bychom tomu mohli říct životní, nebo profesní inventura. Zkuste vyprávět svůj příběh. Zkuste si zapsat důležité body vašeho života, momenty rozhodnutí, věci, které jsou při zpětném pohledu důležité, hodnoty, které vás ovlivnily, vzpomeňte si na lidi, kteří vás posunuli dál. Vzpomeňte si, co se v tu chvíli dělo kolem vás, ve společnosti, v kultuře nebo v politice. Jak vás to formovalo? Uvědomte si, jak jste se v různých situacích cítili. Zamyslete se, kde v těle cítíte nebo jste cítili radost, smutek, tlak, tíhu, lehkost… A až to všechno zachytíte, v textu, obrázcích, pohybu…, zeptejte se sami sebe: Co vám to říká? Jak a kde můžete navázat? V čem spočívá váš úspěch? Vaše štěstí? Jak s tím, co jste si uvědomili, dál naložíte?