Také se vám stává, že vás několik, i zdánlivě všedních, zkušeností, které jdou rychle za sebou, přivede k hlubšímu zamyšlení nad něčím, co jste dosud brali/y jako samozřejmost, nebo to dokonce vůbec neviděli/y? Mám takovou aktuální zkušenost – s rozhovorem.

Obrázek © Martin Rybář

Zažila jsem v krátké době (a v různých rolích) několik rozhovorů, které mi ukázaly, že:

• Otevřený a hluboký rozhovor, dialog, vedený s vnitřním klidem a upřímným zájmem o druhého, je oboustranný dar. Jeho sílu není radno podceňovat.
• Silná otázka může vehnat oběma stranám, tedy tomu, kdo odpovídá i tomu, kdo se ptá, slzy do očí. Protože se díky ní opravdu něco pohne, posune, něco zasvítí.
• Kdo je při setkání s druhým člověkem otevřený a připravený naslouchat a reagovat, může prožít a uvidět nečekané věci – u druhého i u sebe. A pocítit hlubokou vděčnost, že takové setkání prožil.

Kdy, kde a s kým jste pobyli/y v rozhovoru tak silném, že na něj nezapomenete? Co vám ten rozhovor dal? A jak jste s tím darem ve svém životě naložili/y?