Ukročit zdánlivě trochu stranou, může být přínosný způsob jak vyřešit úkol nebo situaci, u nichž je řešení zdánlivě v nedohlednu. Zavařit si mozek totiž nemusí být právě nejlepší řešení.

1. tip: Vylezte na kopec

Z mnoha kopců a hor je báječný výhled, který je odměnou za námahu s cestou nahoru. Kromě skutečných kopců lze ale zdolávat i ty imaginární, vystavěné vlastní představivostí. Pak se vyplatí nechat to, co je třeba vyřešit, ležet pod kopcem a vystoupat nahoru jen nalehko. Z vrcholku se ten náklad pod kopcem zdá o dost menší a také je vidět okolní krajina – kontext. Z kopce jsou třeba viditelné i další vrcholky v okolí, za nimi jezera, lesy a města, další úkoly k vyřešení a situace k rozhodnutí. Jakou mají s nákladem pod kopcem souvislost? A je ten náklad v takto doširoka rozprostřeném kontextu pořád stejně důležitý, jako byl dole? Nenabízejí teď dobrý výhled a ptačí perspektiva nějaké dosud netušené možnosti řešení? Poseďte nebo poležte si nahoře a dopřejte si svůj čas na okysličení a pozvolné přemýšlení.

2. tip: Napište to

Vytáhněte z kapsy bloček a tužku a nechte tužku volně psát. Jestli jste se při řešení toho, co je třeba vyřešit, až dosud spíš intelektuálně potili, zkuste to teď kreativněji, s pomocí asociací a toho, co vám prostě přichází na mysl. Nepřemýšlejte, pište. Hesla, slova, věty, písmena, odstavce, litanie, chvalozpěvy, nadávky, všechny prchavé nápady, které se vám podaří zachytit, než zase uletí (pište o všech nápadech, bez hodnocení), prostě všechno, co se bude tužce chtít. Vypište se, všechno dostaňte na papír, vymeťte důkladně zákoutí mozku i duše. A nakonec odložte poznámky na pozdější použití.

3. tip: Nechte to být

A pak to všechno chvíli nechte být. Schopnost všimnout si momentu, kdy začne být úporná snaha kontraproduktivní a myšlení příliš zacyklené, je jistým důležitým druhem  umění. Věnujte se chvíli něčemu jinému, než úkolu či situaci, které musíte vyřešit. Někdy je třeba respektovat, že všechno má svoje tempo a přehnaná urputnost je spíš na škodu než ku prospěchu. Třeba si představte, že vaše cesta z kopce dolů vede na opačnou stranu. Vždycky můžete kopec zase pomalu obejít a vrátit se zpátky ke svému nákladu. Ale tu cestu můžete trochu odložit a dopřát si čas (nebo to vzít zpátky zase pěkně nahoru přes kopec). Protože kdo ví, co je za kopcem, když na něj vylezeme – třeba – z jihu a sejdeme – například – k severu…