Gail Matthews, profesor psychologie na Dominican University of California, provedl a vloni zveřejnil výzkum, ve kterém si posvítil na fungování cílů spojených s podnikáním. Pro průzkum oslovil 267 účastníků mezi 23 a 72 lety, a to z různých amerických firem, organizací a networkingových skupin. 149 z nich pak studii dokončilo. Zajímalo ho, jak je dosahování cílů ovlivněné tím, že jsou cíle zapsané, doplněné závazkem k akci a průběžně monitorované.

Účastníky studie proto rozdělil do pěti skupin. První měli své cíle spojené s podnikáním, kterých chtěli dosáhnout v následujícím měsíci, jen v hlavě. Druzí si cíle zapsali. Třetí se kromě zapsání cíle také zavázali k určitým konkrétním krokům směřujícím k dosažení cíle. Čtvrtí tento závazek sdíleli se svým přítelem. A pátí navíc každý týden reportovali svému příteli, jak v dosahování svého cíle nebo cílů postupují kupředu.

Výsledek? Na konci studie se ukázalo, že jen 43 procent lidí z první skupiny dosáhlo svých cílů nebo byli alespoň na poloviční cestě k nim. Ve čtvrté skupině bylo už 62 procent lidí, kteří svého cíle dosáhli nebo k němu byli alespoň na poloviční cestě. Ovšem v páté skupině bylo 76 procent lidí, kteří k cíli došli nebo byli alespoň na poloviční cestě.

„Studie přináší empirický důkaz efektivnosti tří koučovacích nástrojů: zodpovědnosti, závazku a zapisování cílů,“ uvedl k výsledkům Gail Matthews.

Ještě jednou, co tedy podle tohoto průzkumu funguje a přináší větší úspěch v dosahování cílů?
1. Zapsané cíle (nikoliv jen ty, které jsou uložené někde v hlavě).
2. S někým sdílený akční plán, respektive závazek ke konkrétním akcím a krokům k dosažení cíle (oproti tomu, který je jen soukromý, s nikým nesdílený a před nikým nezveřejněný).
3. Zodpovědnost neboli pravidelné reportování, jak dosahování cílů a plnění akčního plánu postupuje kupředu (oproti tomu, když se postup průběžně nijak nesleduje).