Delší dny, více slunce a světla i tepla. Příroda ožívá a možná se přirozeně ozývají a znovu probouzejí i přes zimu pozapomenuté lidské záměry, které se teď chtějí proklubat na světlo. Osobně si myslím, že inspiraci se nikdy meze nekladou a všechno je dobré, co člověka inspiruje, aby si formuloval své vize a cíle a nastartoval a motivoval se na cestu za nimi. Inspirace a nakopávači přicházejí z různých stran pro toho, kdo jim ochotně otevře svou pozornost. Na mě se teď inspirace hrne ze všech stran.

Z hlubších pater knihovny jsem vytáhla knihu Čarodějky a čarodějnictví, pozůstatek mého dávného zájmu. U tématu Kolo wiccanského roku jsem se dočetla, že „při menším sabatu jarní rovnodennosti se probouzí bujná bohyně a rozsévá po zemi plodnost“. Jarní rovnodennost letos připadá na 20. březen. „Wiccanové barví vajíčka, sejí semena a chystají nové podniky.“ Jarní období se zkrátka s novými podniky dobře snáší a možná je právě teď na čase je už neodkládat.

Vzpomněla jsem si na vyprávění jedné ženy, která byla plná zážitků ze své poutě do Santiaga de Compostela. A vybavilo se mi, jak jsem si pouť přetvořila v příměr o  koučování. Cílem je Santiago a k němu vede dlouhá cesta. Každý den je třeba vstát a ujít určitý počet kilometrů, který poutníka k cíli přibližuje. Každodenní chůze je každodenní praxe. Bez praxe, realizace, bez konkrétních kroků, které je třeba ujít a investovat do nich čas a energii, poutník do Santiaga nedojde. Na cestě se dějí mnohé podstatné věci (a tady parafrázuji její zkušenost) a prohlubuje se sebepoznání, respektive přicházejí odpovědi na otázky, které si poutník klade. Nejde to ale bez akce, každodenní chůze.

A také mě nedávno inspirovala Shiva Rea, globální učitelka jóga. Když jsem četla její texty na internetu a poslouchala její videa, uvědomila jsem si, jak cenné je, že běžně užívá „velká“ slova – „síla lásky“, „soucit“, „modlitba“… Jak jinou to vytváří atmosféru i odlišné emoce a jak jiný je to slovník, než ten, který slýchám v každodennosti nebo čtu v novinách – „problém“, „zatajil“, „zákaz“… – a který si tak zbytečně pouštím do hlavy. Přitom myšlenky a slova mají tak velkou váhu a sílu.

Možná je tu další jaro proto, aby si každý uvědomil přesně to, co je pro něj podstatné. Tím v sobě může otevřít nový prostor pro změnu, pro začátek, pro růst a tudíž i nový prostor pro koučování – vnitřní prostor a z něho vyrostlé záměry pro vnitřní i vnější svět.