Naučila jsem se nové anglické slovo, „menstruator“. Jeho vysvětlení: „instead of women when referring to those who menstruate“. Slovo se tedy používá místo slova „ženy“, když se odkazuje na ty, kdo menstruují. No. I když se v tuhle chvíli nebudu pouštět do debaty, která se strhla po tweetu spisovatelky Joanne Rowling (poukázala naopak právě na to, že nejpřiléhavější slovo pro člověka, který menstruuje, je žena), předpovídám, že v češtině se menstruátor/ka asi zrovna nechytne. A v tomto případě mi to ani není líto.

Ruce vzhůru: Gramatika nebo život?

U jiných slov by mě to ale naopak mrzelo. Hned se mi totiž vybaví další slova se zatím rozpačitým osudem: hostka a lídryně. Sama je při psaní a v řeči používám, ale také si všímám, že se nerozšířila tak, jak by si podle mě zasloužila. Když někde čtu či slyším o lídrovi Petře Novákové nebo o tom, jak u kulatého stolu jako host vystoupila Iveta Novotná, už mě to dost tahá za uši (a ne kvůli těm vymyšleným příjmením). I když zrovna třeba slovo host je oficiálně vespolné podstatné jméno, tedy k užití pro obě pohlaví (podobně jako, podle vysvětlení na webu Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, třeba slova troska, návštěva nebo osobnost), vůbec mě to neuklidňuje.

(Ilustrace © Martin Rybář)

Ta host a lídr mi už prostě rvou uši stejně silně jako generické maskulinum, neboli využití mužského rodu jakožto neutrálního výraziva pro muže i ženy (a další). To mě z pochopitelných důvodů štve – generické maskulinum je totiž možná vším možným, jenom ne tím, čím by být mělo, a to bezpříznakovým vyjádřením. Takže se není co divit, že je také pod palbou genderové lingvistiky. (Poučný je v tomto směru třeba blog Jany Valdrové na Aktuálně.cz.)

Když lomítko propichuje eleganci

Tím ale neříkám, že mám v praxi vyřešeno. Kdo píše nebo hovoří česky a je alespoň trochu genderově senzitivní (a doufám, že spíš víc než málo), zaobírá se tím, jak se vyjadřovat o mužích a ženách, nehledě k respektu k těm, co se neidentifikují ani s jedním z uvedených pohlaví, vyhnout se při tom generickému maskulinu a zároveň nedat úplně na frak stylu.

Asi už jste si také zkusili, co s vybroušeným stylem psaného textu v médiích, v různorodé firemní komunikaci nebo při blogování udělá lomítko (manažer/ka) nebo důsledné užívání obou tvarů (manažerky a manažeři). Sama při psaní volím oba přístupy a z hlediska stylu to občas trochu drhne. Lomítko vypadá, jako když do textu zabloudilo z inzerátu, dotazníku nebo nějaké statistické svodky, důsledné využití obou jazykových rodů zase nejednou narušuje plynulost a eleganci textu. A se vzděláním estetičky a zkušeností umělecké kritičky si s tím tedy dost lámu hlavu.

Na druhou stranu hostky a lídryně styl spíš ozvláštní a v textu i řeči na sebe poutají pozornost. Nezastírám, že jsou lidé, kterým zase při těchto slovech naskakuje husina. Pod kůži se však slova dostanou až hojným užíváním. Takže, kterou lídryni si příště jako hostku pozvete do svého trendy podcastu?