Aneb: Jak se mi nevyplatilo porušit své dobré zásady. Ten den jsem sledovala na Aktuálně.cz video Daniely Drtinové s Petrem Kadlecem, „odborníkem na aplikaci neurověd v denním životě“. Přikyvovala jsem u pasáže, kde připomínají, že multitasking je nesmysl, protože náš mozek prostě neumí plnohodnotně pracovat na více věcech zároveň.

Už dlouho se snažím všemu, co připomíná multitasking, vyvarovat a raději se inspiruji naukami, které vedou k plnému soustředění na činnosti tady a teď, k jednoduchosti, k meditativnímu přístupu ke každodenním činnostem. Přesto se mi to někdy stane – jím u počítače, listuji v časopise a zároveň napůl sleduji nějaké video. Často to nedopadne dobře, jako včera večer s mojí novou šálou.

Pletení je pro mě skvělou relaxací a drobnou kreativní činností. Je to ruční práce, při které si v duchu opakuji zklidňující mantru „hladce – obrace“ a ještě při tom něco vytvářím. Neuběhly ani tři hodiny od chvíle, kdy jsem kývala při rozporování multitaskingu a ke svému večernímu pletení jsem si pustila film. Chvíli jsem se soustředila na pletení, pak na film, pak povrchně na obojí a pak mi myšlenky možná dokonce odběhly úplně jinou cestou. A oka utíkala také. Až utelkla tak, že se nedala pochytat. Večer jsem zakončila tím, že jsem celou dosavadní práci vypárala. Šály už byl pěkný kus, několikadenní práce, a já šla spát s prázdnými jehlicemi a klubkem vlny u postele.

Zlobila jsem se na sebe. Ale pak jsem přehodila výhybku a raději si vzala poučení. Multitasking nefunguje – vyzkoušeno v praxi. To, co vzniklo, zase zanikne – vyzkoušeno v praxi. Nevyplatí se porušit své dobré zásady (žádný multitasking) – vyzkoušeno v praxi. Předsevzetí pro příště: Dát relaxaci nebo kreativní činnosti plnou pozornost, protože jen tak mohou být skutečně přínosné a přinášet radost a #vicekrasydozivota.