Když ráno otevřu oči, podívám se oknem na oblohu. Vnímám její barvu, rychlost a tvar plynoucích mraků. Vidím, jestli je prosvětlená sluncem nebo temná před deštěm. Je to, jako bych měla v ložnici obraz, který se neustále proměňuje.

Pod sprchou jsem ve svém živlu, protože miluji vodu. Když teplou prostřídám studenou, oklepu se, a to mě nastartuje pro nadcházející den. Ručníkem namasíruji tělo a kůže je připravená vnímat všechno, co se ten den bude dít.

Při pozdravech slunci se nakonec setkám sama se sebou. Protáhnu se, klouby se dostanou do správné polohy a poznám, jak pružná zrovna jsem. Všechna případná nervozita, netrpělivost, nesoustředěnost… vyplave na povrch. Všímám si jich a ještě mám pár minut na to, abych s nimi něco udělala. Představím si, jaký den bych chtěla mít.

A to před snídaní, než zasednu k počítači nebo vyrazím z domu na schůzky – a začne další pracovní den.

Jaké ranní radosti pomáhají vám?